Krystalky


Moje sbírka krystalek.


Podstatnou část mé sbírky tvoří krystalky. Jedná se o velmi zajímavé přístroje, které stály u zrodu rozhlasového vysílání, nejen na našem území. Oblíbené byly především pro svoji dostupnost a jednoduchost. Asi každý, koho v dětství zajímala elektrotechnika se někdy pokusil si podobný přístroj sám zhotovit. Samotný princip, kdy přímo vysílaná energie, po detekci působí na membránu sluchátka je fascinující. Na počátku se k detekci (usměrnění) využívala vlastnost polovodivého přechodu tvořená hrotem drátku (typicky wolframu) a krystalu galenitu.

Krystal Galenitu.

Uživatel krystalky to měl těžké, musel najít hrotem drátku detektoru bod na ploše krystalu, který vytvořil polovodivý přechod. Současně však musel mít štěstí, aby zachytil, popřípadě i naladil nějakou stanici, jinak toho neměl šanci docílit. V dnešní době to lze trochu obejít, a nejprve na místo krystalu osadit diodu, a po nalezení signálu, doladění stanice, osadit zpět detektor a najít ideální poloho dotyku drátku s krystalem.

Ke konci éry krystalek, se začalo k detekci využívat hrotových Germaniových diod.

Ukázka detektorů:

Detektorů se vyrábělo nepřeberné množství, od zcela jednoduchých, po propracované konstrukce. Snaha byla docílit kvalitního doteku s krystalem, pokud možno stabilního. Klíčem byl jemný pohyb po krystalu a precizní regulace přítlaku.

Zde je ukázka, už poměrně moderního plánku na stavbu krystalek.

Plánek “čtyři krystaly”

Ke kvalitnímu poslechu byla nezbytná kvalitní drátová anténa a uzemnění. Anténa byla tvořena zpravidla bronzovým drátem, ukončeném na konci porcelánovými izolátory. Anténa byla napnuta rovnoběžně se zemí v délce okolo 20 m. Z antény odcházel svod, který se připojil do antenní zdířky krystalky. Jako uzemnění se používal většinou nějaký kovový předmět zakopaný, pokud možno do vlhké země.

Síla signálu byla přímo úměrná kvalitě antény a uzemnění, a hlavně vzdálenosti od vysílače. Pokud si někdy vyzkoušíte postavit a naladit vlastní krystalku, zjistíte, že zachytíte při troše štěstí dvě, až tři stanice. Pokud bude mít krystalka dostatečně selektivní zapojení, podaří se jejich samostatný poslech na vysoko ohmová sluchátka. Dosti často hraje na pozadí naladěné silné stanice ještě další, která je slyšet jen slabě.

K sestavení krystalky je nezbytně nutné mít k dispozici: sluchátka s impedancí okolo 4000Ω, Germaniovou hrotovou diodu, nebo detektor s krystalem, kus měděného drátu nataženého jako anténu a slušné uzemnění. (lze si pomoci a jako uzemnění použít neizolovanou část radiátoru ústředního topení). Jako úplný základ zapojíme diodu, nebo detektor mezi anténu a uzemnění, póly sluchátek pak paralelně k diodě. Při troše štěstí uslyšíme nejbližší dlouhovlnnou rozhlasovou stanici, popřípadě ještě druhou na pozadí.

V žádném případě nedoporučuji používat jako uzemnění síťové zásuvky, poslouchat krystalku na venkovní anténu za bouřky atd. 

Sluchátka Telefunken.

Krystalka na Wikipedii.